Přátelství na 100 let?...BLBOST!

24. června 2008 v 23:50 | Simuše |  Ze života
Asi před 3 roky jsem se seznámila s klukem (říkejme mu třeba Petr). Byla jsem hrozně šťastná, že někoho takovýho vůbec znám. Za pár měsíců jsem si bez něj život už ani nedokázala představit. Ale nepřirovnala bych to k lásce, spíš k závislosti. Trvalo to asi rok a půl. Byla jsem jako v sedmým nebi, ale nedomýšlejte si bůh ví co... byli jsme přátelé, i když... ne byli jsme přátelé. Hodně dobří přátelé, říkali jsme si všechno. Bála jsem se, že o Petra přijdu, proto jsem se snažila dát do našeho vztahu všechno. Teď už vím, že jsem se bála oprávněně. Našel si holku a postupem času mezi náma všechno skončilo. Petrova holka na mě jenom žárlila a on měl z toho problémy. Neměl na nic čas a náladu taktéž, ani na mě ne... kdy jsme se viděli naposledy? To už si vážně nepamatuju. Bohužel už to takhle zůstalo, pořád nemá na nic čas a ani náladu. Vlastně se od tý doby vůbec nic nezměnilo. Ale život není pohádka a dřív či později se s tím každý z nás musí vyrovnat...
Tvořili jsme svět
Dala bych za něj ruku do ohně
Pro člověka, který se v tomhle určitě pozná:
Víš, všechno s tebou bylo krásný, ale já se vždycky snažila dělat pro tebe maximum a vážně si nezasloužím, abys na mě takto (slušně řečeno) kašlal. Mrzí mě, že si na mě neuděláš čas ani jednou za ty blbý 3 měsíce. Pamatuješ?- Nikdy na tebe nezapomenu... Hezky se to poslouchalo, ale co z toho zbylo? Co vůbec zbylo z našeho přátelství?... lepší nedomýšlet... : (
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama